Původní gotický hrad nechali ve 13. století na pravém břehu řeky Ostravice vybudovat piastovští (těšínští) vévodové, aby chránil exponovanou hranici mezi českým a polským státem. První (nepřímá) zmínka o hradu pochází z 2. srpna 1297, kdy olomoucký biskup Dětřich z Hradce uzavřel dohodu s těšínským knížetem Měškem I. o polsko-moravské hranici, kterou tehdy tvořila řeka Ostravice. U uzavření této dohody byl přítomen i kastelán slezskoostravského hradu Heřman řečený Speher.
Roku 1508 získal hrad a celé zdejší panství Jan Sedlnický z Choltic, který započal s rozsáhlou přestavbou hradu na renesanční zámek, kterou r. 1560 dokončil jeho syn Jiří Sedlnických z Choltic. Původní hradby byly doplněny o hospodářské objekty, o nové předbrání a palácová část byla značně rozšířena o nové obytné a reprezentativní prostory. Významné na této přestavbě je ta skutečnost, že se na ni podíleli kameníci a stavitelé z Itálie. Za panování rodu Sedlnických z Choltic se slezskoostravský zámek stal významným politickým centrem v regionu.
Avšak zámek záhy velmi poznamenala třicetiletá válka – byl zpustošen Italy, Dány a Švédy, a z toho důvodu ztratil svoji rezidenční úlohu a už nikdy se nestal rodinným sídlem. Od 17. do 19. století sloužil jako správa panství a vrchnostenský dvůr.
Roku 1714 koupil zámek s panstvím známý vojevůdce a diplomat, hrabě Jindřich Vilém Wilczek, jehož rod vlastnil zámek až do r. 1945.
Roku 1763 bylo ve Slezské Ostravě objeveno uhlí a v roce 1787 zahájil František Josef Hrabě Wilczek pravidelnou těžbu, což předurčilo nejen osud zámku, ale i celého okolí. Těžba uhlí se v průběhu 19. století pomalu přesouvala směrem k zámku, první doložené škody na zámku způsobené důlní činností pocházejí z 90. let 19. století. V letech 1895 a 1896 proběhla první větší rekonstrukce, která měla zámek zachránit a stabilizovat.
Ačkoliv došlo k opravám, důlní činnost se na zámeckých budovách opět začala projevovat. V důsledku hlubinného dobývání uhelných ložisek byly velkým problémem na slezskoostravském zámku obrovské trhliny ve zdech a stropech, které byly nebezpečné jednak pro zaměstnance správy hospodářství a lesů, tak i nájemníky bytových jednotek, které se na zámku nacházely. Samotná budova zámeckého paláce, historicky nejvýznamnější – v jádru ze 13. století, byla již od r. 1918 neobyvatelná a životu nebezpečná. Kromě viditelných trhlin a prasklin dalším projevem nestability podloží byl praskající vodovod a nefunkční kanalizace.
Zbylé budovy se zástupci zámku a dolů snažili opravovat, jenže se jednalo o marný boj, neboť mnohé opravy se prováděly opakovaně a vzhledem ke staří objektu mnohé nešly ani provést. O stavu zámku nás informují komisní prohlídky, které inicioval Stavební úřad Slezské Ostravy spolu se Státním památkovým úřadem. Na základě sepsaných protokolů z let 1922, 1929, 1933 lze sledovat, že stavební stav zámku se i přes opravy nelepšil.
Zlom ve vývoji zámku nastal r. 1933. Toho roku v prosinci během odstraňování trámů došlo ke smrtelnému úrazu dělníka, z toho důvodu bylo nařízením Stavebního úřadu značná část zámku uzavřena ohradou, aby se předešlo další tragédii. Jelikož nedošlo k zakrytí otevřených prostor, byla celá stavba vystavěna povětrnostním vlivům, což urychlilo její destrukci.
Devastaci zámku podpořilo také letecké bombardování Ostravy v roce 1944. Bomby dopadly v těsné blízkosti zámku a narušily jeho zbývající části. Po osvobození v roce 1945 převzal správu zámku a ostatního majetku Wilczků na základě znárodňovacích dekretů stát. Zřícenina zámku byla v majetku dolu Trojice až do roku 1958, kdy zámek převzal Obvodní národní výbor Slezská Ostrava, který však nejevil zájem se tuto památku starat.
Dolování pod zámkem pokračovalo až do počátku 60. let 20. století. V důsledku důlní činnosti poklesl hrad o 8–11 metrů. Tento údaj byl zjištěn na základě nově objevených archivních materiálů (podzim 2024).
Na konci 70. let se začalo uvažovat nad využitím slezskoostravského „hradu”. Vlastník objektu ObNV Slezská Ostrava přišel s myšlenkou přeměnit areál na kulturní středisko. V listopadu a prosinci r. 1979 došlo k nepovolené demolici řady budov, a dokonce i části hradního/zámeckého paláce. Na tomto uvolněném prostoru měl vyrůst „nový hrad”.
Nejdříve byla v letech 1980 a1981 postavena slavná ostravská restaurace Rotunda, která měla být doplněna o hotel a nový hradní palác, ve kterém měly být vinné sklepy, salónky se zázemím a venkovní taneční sál.
Jelikož se nedařilo Slezské Ostravě získávat povolení ze strany úřadů a památkářů, probíhala celá výstavba (1981–1989) nelegálně, a to pod záminkami akcí Z. Památkáři se celou stavbu snažili zastavovat, ale tehdejší politická situace byla nad jejich síly.
Celý projekt nakonec ukončil v r. 1989 nedostatek financí. V r. 1993–2000 byl areál hradu v majetku firmy EAST-WEST Leasing, s.r.o., která měla v úmyslu objekt dostavět, jenže v r. 1998 zkrachovala. Toho využilo město Ostrava a hrad v r. 2000 získalo do svého majetku. Jeho správou byla pověřena společnost Ostravské výstavy, dnes Černá louka s.r.o.
Po nezbytné rekonstrukci byl hrad v roce 2004 zpřístupněn veřejnosti. Do dnešní doby se z původního hradu a pozdějšího zámku zachovaly pouze dvě místnosti (dnes prostor kaple a sklepa), několik vnitřních zdí dnešního paláce, malá část hradebního opevnění nad Lučinou a vstupní renesanční brána s věží.
Chcete-li se dozvědět o historii Slezskoostravského hradu více, navštivte sklepení hradu.
Dnes je Slezskoostravský hrad jedním z nejoblíbenějších ostravských turistických cílů. Na hradě i v jeho okolí probíhá nespočet kulturních a společenských akcí, jako například Hodokvas, Masopust, Letní shakespearovské slavnosti, Jazz Open a mnoho dalších. Díky své poloze na průsečíku oblíbených cyklostezek je hrad předurčen k tomu, aby se stal vyhledávaným výletním místem nabízející návštěvníkům nejen odpočinek, ale také pohled do ostravské historie v atraktivních expozicích.
