Beseda při příležitosti MDŽ
Jaké jsme, my z Ostravy? Stejné jako ostatní, a přitom tak jiné… První se „narodila“ v roce 2000, má 25 let! Cesta k ní vedla od babičky modistky, postavila jsem města na klobouk ženě a ozdobila ji dominantami města, ve kterém žije.
Evy Ostravské mají klobouky odlišné od jiných. Jako propagační výtvarník se svými obrazy Ev snažím propagovat celou Ostravu, a každá, která zastupuje jinou čtvrť Ostravy, je jedinečná. Evě Mariánskohorské vévodí kupole kubistického krematoria, klobouk Vítkovické připomíná klobouk mužů od vysoké pece, Přívozská je secesní se symbolem železničním, Slezskoostravská má kopec a haldy a hrad, Porubsko-Svinovská Oblouk, VŠB, nádraží i historickou sýpku ve Svinově, klobouk Evy Ostravského Jihu tvoří dominantu Bělský les a nová sídliště a Moravskoslezská má na klobouku celé centrum Ostravy s radnicemi, šachtami a řekou.
Eva Landecká, jejíž hlava je stejně krásná jako hlava Kleopatry, se srdcem nejkrásnější Venuše, torzem Venuše Landecké, je zde s celou historií místa.
Dolní oblast je dnes ocelovým královstvím, její Evy mají koruny z plynojemu, ohřívače plynů, střechy Gongu, haly, žezlem jsou komíny. Stejné ženským údělem, ale tak jiné…
Příběhy napsala autorka nejen tuší na rýsovacím prkně, ale vydala i knihu Ženy české.
Koná se v rámci výstavy Umění s industriální duší, 75 let tvorby Lenky Kocierzové pod komíny Ostravy.
Sraz u Eshler baru v hradní galerii. Koná se v 10.30 a 15.00
